Příprava a postup
V této části se pokusíme nějak popsat vše, co člověk musí udělat a čím si musí projít, jestliže se rozhodne pro adopci.
V první řadě je třeba se rozhodnout a zajít si na OSPOD v místě vašeho trvalého bydliště - konkrétně za pracovnicí, která ma na starosti náhradní rodinnou péči, ale to se dá dohledat na webu nebo tam prostě zajít a oni vás nasměrují. Sociální pracovnice vám sdělí vesměs to, co už víte, protože si jistě člověk, který zvažuje adopci, již předem načte na webu spoustu informací. Sociální pracovníci mají ale povinnost vás o tom informovat a musím říci, že se mohou vyskytnout i otázky, které tam třeba také položíte. Dostali jsme formuláře, které jsme museli vyplnit. Kromě osobních informací o zdravotním stavu, vzdělání, práci a tak podobně je třeba vyplnit i požadavky na dítě. Na tomto místě je třeba poznamenat, že požadavky budete vyplňovat ještě alespoň dvakrát, a tak je fajn mít tyhle věci společn ě probrané a ujasněné. Na závěr jsme si se sociální pracovnicí domluvili termín, kdy přijde domů na šetření - podívat se, jak bydlíme.
Sociální šetření
Důkladně jsme se na návštěvu sociální pracovnice připravili. Byt byl skvěle uklizen. Musím ale přiznat, že jsme zatím neřešili postýlku a nákup oblečení, protože miminko bylo ještě pořádně daleko. Měli jsme ale připraveny odpovědi, kdyby se sociální pracovnice zeptala, kde bude miminko spát,... Když "Zubatá" přišla, tak se posadila v obýváku a ani neprocházela byt. Spíš je zajímalo, co jsme vyplnili a zda nemáme ještě nějaké otázky. Byt zkoukla asi jen cestou od vchodových dveří ke křeslu. Myslím, že ji stačilo, že byt byl čistý. Prostě že nebydlíme někde ve sklepě nebo s dalšími lidmi. Sdělila nám, že dokumenty zpracuje a pošle městu, které bude pořádat "kurzy", kterými musíme projít, abychom mohli být schváleni. Pořád nám opakovala, že si uvedené požadavky na dítě můžeme kdykoli změnit, že to není nic závazného. Kurzy se pořádají vždy, když dojde k naplnění několika páry. Termín jsme tedy nezjistili, ale měl nás včas kontaktovat někdo z kraje.
První kurz
První kurz byl o základech z psychologie, pediatrie, neurologie, ale i povídání o systému náhradní rodinné péče. Bylo to vše formou přednášek, takže jen povídání. Probíhalo to dva dny, takže na to musela padnout dovolená, tj. nepočítejte s víkendem. Povídání bylo zajímavé. Musím zpětně poznamenat, že tohle bylo ze všech těch věcí, které jsme absolvovvali asi nejlepší. Zejména neuroložka mi přišla, že mluví rozumně (viz týpy a doporučení). Obdobně bych hodnotil i psycholožku - mladá, impulsivní až hektická, ale věděla, o čem mluví. Na závěr jsme se byli podívat na pár dětí, které čekají na rodiče. No a taky došlo na vyplňování dotazníku o představách o dítěti.
Druhý kurz
Opět dvoudenní maraton v pracovní dny, takže další dny dovolené. Tentokrát ale spíše seminář. Dvě psycholožky si nás posadily do kruhu a chtěly, abychom mluvili. Řada z těch, co tam byli, měli obrovský strach z toho, zda vůbec něco říci. Nakonec i já několikrát řešil to, že bych se i ohradil proti něčemu, co psycholožky říkaly a o čem jsem věděl, že něco vím, a že je to jinak, než jak to vidí ony. Nakonec jsem si ale vždy řekl, že je lepší mlčet, jinak si mě zapamatují a mohou nám to pak zkomplikovat. Takže v podobném duchu se chovali i ostatní. Hovořily tak hlavně psycholožky a byla to hrůza. Proti prvnímu kurzu to bylo naprosto nesnesitelné. Pořád si ale žádné poznámky nedělaly. Nakonec nás ale požádaly, abychom opět vyplnili dotazník zaměřený na naše představy o dítěti - již třetí.
Psychotesty
Psychotesty se zkládaly z několika testů. Jednak test vyplňovaný na PC, který byl pravděpodobně nedobře překládán ze slovenčiny. Měl asi 360 otázek typu "Chtěl jste mít někdy vlastnosti jako Superman? a) ano b) občas ano) c) ne. Nakonec, když jsme se bavili páry mezi sebou, tak spousta z nás volila odpověď ano. Je dobré se z toho moc nestresovat a odpovídat tak, jak to opravdu je a co vás první napadne. Podle mě většina lidí by takové schopnosti chtěla mít a o to jim asi v tom testu šlo.
Pak následoval test kresby stromu. Jak jsme se později dozvěděli, tento test má pomoci v případě, že by PC test odhalil nějaké závažné odchylky. Měl by je pak potvrdit nebo vyvrátit.
Dále jsme vyplňovali každý své vlastní představy o dítěti - cílem bylo zjistit, zda se shodujeme nebo jak se doplňujeme. Trochu jsme opisovali, ale myslím, že i kdyby to měl každý trochu jinak, tak by to nevadilo. Občas jsme se lišili a ukázalo se, že to někdy je i výhoda.
Poslední byl test nedokončených vět - ten měl odhalit případné patologie - např. kdyby někdo často dokončoval věty vztahem ke své matce,,... Prostě opět normální člověk napíše první blbost, co ho napadne a neřeší to. Každá věta je tak jiná a je to OK. Pokud je třeba někdo nějaký úchyl, dokončoval by většinu vět třeba s nějakou agresí, o dětech nebo co já vím, jakou by měl úchylku.
Tuto část jsme hodnotili spíše negativně. Seznámili jsme se ale s dalšími páry, což nám mnohdy otevřelo oči. Bylo to však poslední místo, kde jsme se s ostatními páry viděli. Pak jsme měli jít ještě na individuální pohovor se psychologem. Když jsem se ptal, jak dlouho od této chvíle budeme na miminko čekat, dostal jsem odpověď, že asi půl roku to tak v průměru může být.
Individuální pohovor se psychologem
Tohle byla spíše formalita. Psycholožka nám sdělila, jak jsme v testech obstáli. Vše s námi v rychlosti projela, ale jinak spíše formalita. Museli jsme přinést nové potvrzení od lékaře, jakoby jim nestačilo to, které jsme měli na první schůzce s OSPODem. To bylo ale už tři měsíce staré a tak neplatné. Bylo nám řečeno, že jakmile napíšou psychologickou zprávu, pošlou ji na kraj, který eviduje osvojitele, tam to předají posudkovému lékaři a až ten to vše schválí, dají nám poštou vědět.